Ahoj,
i já jsem tu nová (už asi 14 dní sjíždím diskuse, ale zatím nepřispívám). I já se řadím k těm, kteří potřebují bariatrickou operaci.
Je mi čerstvých 28 let, má nejvyšší váha byla 135,5 (po měsíci mám 130,5), výška 178, takže BMI lehce na 40.
Má cesta k obezitě? Zezačátku pomalá, pozvolná a pak to dostalo rychlý spád.
Jako malé dítě jsem ráda jedla, byla jsme trochu buclatá, ale rychle jsem z toho vyrostla. Naše rodina byla hodně pohybově zaměřená, měli jsme spoustu výletů, výjezdy na kole, aktivní dovolené - pohyb jsem milovala. Hodně jsem jedla ale vzhledem k velkým výdejům energie to nevadilo.
První náznak problému přišel okolo 11 let - na kosti pod kolenem se mi objevil výrustek na kosti - šla jsem na operaci (která nezabrala, vyrostla tam mrcha znovu) a od té doby máým s něktrými sporty (namáhavými na kolena) utrum... Bylo to zbrždění, ale pořád se dalo, vrátila sjem se do normálního života a vcelku bez problémů. Pohybu jsem měla pořád hodně, začala jsem závodně plavat a život šel dál.
Další zlom nastal v 16 letech - na lyžáku jsem tak šikovně spadla na kámen, že jsem si zlomila čéšku - noha v sádře na 6 týdnů a půl roku bez možnosti pohybu - navíc nuda doma, když jsem předtím pořád lítala venku... jedla jsem pořád stejně, naopak mopžná víc, protože jsem se doma nudila. Do té doby jsem problémy s váhou neměla a nevěděla jsem, co z toho bude. Výsledek - krásných 15 kg nahoru.
V té době jsem se samozřejmě chtěla líbit klukům a vcelku bezproblémově jsem po návratu do aktivního života začala hubnout. Jedla jsem trošku zdravěji a začala se více hýbat... nadváhu jsem pomaličku shazovala.
V 18letech jsem při společném koníčku potkala přítele (se kterým jsme doteď, v únoru jsme slavili 10 let
), začali jsme spolu vcelku rychle žít a po pár měsících jsme ležela s mononukleozou... To mi rozhodilo imunitu na tři roky, furt jsem zvracela nebo byla nemocná, takže pohyb nic moc a k tomu změna životního stylu - večer filmeček, cola, chipsy... vyváření atd... Skončila jsem na 95 kg a pustila se do toho znovu... Úžasný nápad zkusit tu Cambridge diet, když to pořád někde propagujou, k tomu cvičení... Dnes nechápu, jak jsem to mohla zvládnou - na koktelejch jsem se pak dostala na nějakých 6 hodin cvičení denně, hlavně spinning. Tuky jsm krásně spalovala, budovala svaly a byla kočka... sice silnější, ale krásně ženské tvary
. Věřím tomu, že jsme byla na nejlepší cestě tu mrchu nadváhu porazit. Měla jsem 82 kg...
A pak se mi stalo to nejhorší, co mně za celý život potkalo (v roce 2011)- můj starší bratr spáchal sebevraždu, navíc to naplánoval tak, abych ho našla já. Psychicky jsem se zhroutila, skončila na antidepresivech a prášcích na spaní (ty na spaní mi ovšem po třech měsícíh zase sebrali), spala jsem 2-3 hodiny denně, k tomu se snažila dál chodit do školy, psychicky pochopit proč... no veselé období to nebylo a byla jsem tak vyčerpaná z nedostatku spánku, že jsme jedla... a hodně... za rok jsem se vyšplhala na 125 kg... Po dalším roce jsem se psychicky dala vcelku dopořádku, i když to bolí pořád, začala pracovat (školu jsem nedodělala - nezvládala jsem při té únavě), začala chodit do Expresky - dámské fitko a za 9000 si koupila výživový plán na míru (na rok, po 3 měsících přepracování)... a začala jsem makat. Šlo to krásně dolů, výživová proadkyně super hoolka, hubla jsem tuky a nabárala svaly, konečně jsem to dělala fakt správně. Poradkyně mně i hlídala, abych to nepřeháněla se cvičením, šlo to skvěle... pořád jsem měla trochu hlad, ale dalo se to... Dostala jsem se skoro ke stovce a přišla poslední ťafka - plicní embolie - no, šlo mi o život, v nemocnici mi dali sežrat, že to mám z toho, že jsem tlustá a chovali se dost drsně
. Okažitě jsem vysadila HA a strávila luxusní 2 měsíce doma. Od té doby nemám na nic moc sílu, embolka je mrcha, zotavujete se z ní min. půl roku, hodně spím, námahu nedávám a se cvičením v posilovně, které mi nejvíc zabíralo, mám utrum...
Jen tak mimochodem mi našli leidenskou mutaci, takže ano, obezita tomu nepomohla, ale dle MUDr. v trombocentru jsou na vině nejvíc geny. V té chvíli už jsem byla s váhou bezradná - hýbat se pořádně nemůžu, mám pořád hlad a jsme vyčerpaná - i poprosila jsem praktickou o žádanku na obezitologii, dostala se na OB kliniku (doporučení známé) a byla dohodnuta plikace... s termínem čekám doteď, protože po embolii se nedá jít hned na operaci, ale teď už mám vše za sebou a zítra (13.4.) si jdu dohodnout termín.
V posledních dnech jsem toho na foru hodně načetla, vím jaké trable s OB klinikou byly, ale snad už je to minulostí. Konzultovala jsme i s jinými lékaři a všichni mi to posvětili... tak uvidíme...
Wow, to je román, omlouvám se za délku
Lara
_________________
29 let,178 cm, skvělý partner, střelený pes
201516.03.-obezita III.stupně-max
135,5,BMI-42,8 06.05.-plikace,OB klinika,
129,BMI-40,710.05.-obezita II.stupně,
126,BMI-39,828.07.-obezita I.stupně,
110,BMI-34.716.09.-
POLOVINA,
104,BMI-32,808.11.-
DVOUCIFERNÁ,
99,3,BMI-31,310.12.-nadváha,
94,4,BMI-29,8