Holky nemůžu si pomoct , ale jako dneska si vzpomínám na to maso co jsem měla zastrčený v zástěrce ve školce a když pro mě máma přišla a sundavala mi tu zástěrku tak maso lítalo všude po celé šatně. Cirkus nevídanej , zakončenej máminou oblíbenou větou, " děti v Africe chcípaj hlady a ty se tu ofrňuješ nad jídlem" a tím mi v dětství založila na sádlo a ač sama byla celý život až nezdravě štíhlá, tak já si toto rčení nesla v hlavě opravdu až do té doby , než jsem se rozhodla pro operaci, takže prvopočátek mojí tloušťky byl v myšlení mojí matky
, což jí v podstatě vyčítám dodnes i když už je 2 roky po smrti
.
Nicméně co se týče psychologa, tak je to v podstatě o herecké roli , dle mojí zkušenosti, stačí vypadat v klídku, jakože jedinej problém můj je zhubnout proto aby mě nebolely nohy, klouby, záda a další...... jinak , jako že mi tloušťka vůbec nevadí. A v dalším kole předvést scénku o tom jak nutně potřebuji kvůli děckám být fyzicky aktivní, nebo kvůli kolegům v práci, kteří lezou po horách a ja jako buchta sedím doma ( nejlepší je zmínit mladou atraktivní novou sekretářku co váží 50 kg a má 3 prsa a dlouhý nohy a všichni jsou z ní paf), protože to neudýchám....ap. V žádném případě se nezmiňovat o tom, že se zhroutím, nebo zabiju a podobný voloviny v tu chvíli každej psycholog nastraží uši a začne jednat!!!!!
Je to jen můj názor