Zdravím,
jsem rok a půl po bypassu, takže si dovolím přispět se svou troškou do fóra
Ve 40 letech jsem se dopracovala ke 147 kg a byla jsem naprosto rezignovaná, měla jsem za sebou 20 let různých neúspěšných pokusů o hubnutí a už jsem nabyla přesvědčení, že budu muset dožít jako hroch.
Kamarádka mi řekla o Jablonci a já já do toho šla po hlavě, brala jsem to jako jedinou možnou spásu. Bylo to první pracoviště, kde na mě nechtěli vyplňovat tuny papírů včetně jídelníčků a denních režimů, kontrolovat co jím, protože to já prostě fakt neumím a tamnímu doktorovi je konečně jasné, že s takovou váhou se prostě přejídám a nehýbu. Poslal mě na kolečko po vyšetřeních a šup pod kudlu, plikace a bypass.
Asi dva měsíce po operaci nebyly fakt nic moc, voda na plicích, ústní mykóza, oslabený tělo... ale pak! Jako zázrakem se všechno nějak přehouplo, já se začala cítit dobře, přibývala mi energie a kila šla dolu. Za rok jsem shodila 60 kilo, zdravotně nemám vůbec žádné omezení, psychicky jsem úplně jinde než před operací.
Teď se nacházím v období lehkých pochybností, protože před 4 měsíci se mi váha zastavila a nemůžu nic dostat dolů. Moc mi nepomáhá to, jak si tady všichni poctivě vážíte co jíte, to jsem nikdy nedělala, prostě jím od oka, ale zatím jsem spokojená s tím, co jsem sundala a že nepřibírám.
Problém mám s tím, že jsem posledních pár měsíců stále dost hladová, musím si vše řídit hlavou a ne žaludkem a nejsem si jistá, jak dlouho to ukočíruju. Na druhou stranu to, jak vypadám a jak na mě lidi reagujou, mě hodně motivuje, tak si chci věřit, že to dám
Přihlásit se
Registrovat
BandingKlub.cz
FAQ
Hledat
