Tak na vyžádání také přidávám svůj deník z nemocnice, ale nejspíš už se zde nedočtete nic nového
17. 9. - Příjem už byl zavřený, jelikož jsem si nakráčela na půl druhou (má se chodit dopoledne). Takže rovnou na chirurgii lůžkové odd. Vzali si papíry, uvedli mě do pokoje, převlíct. Během dne pak 2 krát klyzma, injekce do břicha (možná to bylo až další den, už nevím), kontrola oholení, vyčistit pupík, spoustu papírů ohledně zdr.stavu atd. Já už ten den nic nejedla a v nemocnici už taky logicky nic nedostanete, od půlnoci už ani pít. Pořád chodí měřit teplotu. Na pokoji jsem s paní, která je stejného ražení jako já - tak jsme se dost nasmály. Byly tam žákyňky, každá jsme měly jednu a byly velmi milé. Takovou péči jsem neměla snad nikdy a asi už ani mít nebudu
18. 9. - Injekce, teplota, prášek, který jsme si měly vzít večer, ale nějak jsme nepochopily, že když něco najdeme na mističce na nočním stolku, tak to máme spolknout
Další dotazníky ohledně cenností, nachystat tašku na ARO (hyg.potřeby, ručník, brýle). Zavedení kanyly.
Spolubydla šla kolem 10hod já se tam nudila až do půl 3, kdy ji přivezli rovnou na pokoj a mě začali chystat: vyčůrat, převlíct do jejich košile, zafašovat nohy, injekce-po té už se nesmí vstávat. No a pak i s postelí odjezd. Přelezení na jiné lehátko a na sál. Na sále přelézt na stůl, pohodlně se uvelebit, pravou ruku rozpažit, kyslík a adie
19. 9.- Probuzení na ARU někdy v noci, je mi děsně zle, chci zvracet, volám sestru (nemůžu najít mačkátko), injekce proti zvracení, zlepšení nic moc. Sestra mi vytáhla tampon, který jsem si dala preventivně před opkou. Nic mě nebolí, jen to zvracení je děs. Žádám další injekci, ale prý je to moc brzo, takže se dávím a trochu to ulevilo. V hlavě přemítám, kolik operací budu muset ještě za život podstoupit a redukuji je na minimum - dokonce jsem zavrhla i třetí dítě
Ráno hygiena. Mísa do postele - bez šance, takže jsem si sedla na mísu na židli - to už šlo (jinak by cévkovala). K umyvadlu jsem si došla, ale jak jsem vstala krev po celých nohách - přišla menstruace
Jsem na kapačkách. Do zadku píchají na bolest, do kanyly na zvracení. Dopoledne jedu zpět na pokoj. Zbytek dne je mi pořád dost špatně, ale na záchod si už chodím sama, lehce usrkávám čaj, sem tam se ještě dávím a pospávám. Na noc prášek na žaludek, v noci antibiotika do kanyly.
20. 9. - Dnes je mi mnohem líp, jen nemůžu vydržet ležet. Pořád se vrtím, otáčím, snažím se chodit. Nutkání na zvracení jen minimální. Myslím, že tento den dopoledne nám vytáhli dren. Konečně mi sundali kanylu (od rána jsem si o ni říkala, až odpoledne si na mě udělali čas). Sprcha! Nemůžu spát, v noci se budím a nudím se. Hromadné instrukce od nutriční poradkyně.
21. 9. Už je to rutina - ráno a večer prášek na žaludek, posrkávání čaje, ke snídani jogurtové mléko (nepila jsem), k obědu čirý vývar, večer Nutrydrink (nepila jsem - hnus). Chci domů. Hromadné pooperační instrukce od Hrubáčka.
22. 9. - Tak konečně jdu domů. Nic mi není, klidně bych si to střihla hned znovu. Opět otevřená možnost třetího dítěte
Tak asi tak. Už si to nepamatuji úplně přesně, tak možná některé věci se děly jiný den
Ale to není moc důležitý. Hlavně tam byli všichni moc milí a snažili se. Sice sem se těšila, jak si tam odpočinu a budu číst a poslouchat hudbu. Ale nakonec jsem tomu moc nedala - vůbec se mi nechtělo a spaní taky moc nešlo, asi jak jsem pořád ležela, tak to tělo nebylo unavené.
Jo a ještě jedna úžasná věc. Když jsem se chodila procházet ven za nemocnici, tak jsem tam normálně potkala srnku a srnce...krásný zážitek, nechali mě si je pěkně prohlídnout a bylo to vážně poetické.
_________________
30 let, na mat. dovolené, 2 děti, manžel
17. 9. - nástup Turnov - váha 103
18. 9. 2012 - TUBU