Ahoj, tak jsem se také rozhodla sepsat svůj zážitek z nemocnice, možná z části proto, abych se podělila s ostatními a z části druhé abych si sama jednou s trochou sentimetu mohla přečíst jak začal můj "nový" život. 
Omluvte prosím pravopisné nedostatky a užíjte si čtení !Den první: Po zdlouhavé stokilometrové cestě, kterou zdatně odšoféroval manžel jsem se úspěšně hlásila v nemocnici.Za vjezd do areálu jsme zaplatili 50 kaček a už jsem šupala na příjem. Po celkem zdlouhavém kolečku - Anesteziologie-příjem chirurgie-příjem chirurgie oddělení... jsem byla ubytována na moc pěkném dvoulůžkovém pokoji s balkonem, televizí, záchodem a umyvadlem.Sprcha byla společná pro 2 pokoje na chodbě a dočasná perfektní spolubydlící grátis
. Jako správná nervouní kuřačka jsem se při pohledu na balkon uvolnila a po tom odpadlém stresu kam se budu plížit na cigárko po nocích před nemocnici jsem si začala užívat dovolené
Na oběd byl dietní vývar k pití čaj ,což nás navedlo na odpolední vtipkování ,zda nebude divné objednat si pizzu přes balkon
Zaplatili jsme si poplatek za telku 30kč/den,takže i koukali, k wifi se bohužel na našem pokoji připojit nedalo a sedět u netu na chodbě v pýžu mě nelákalo. Někdy po tom co jsem si vyhrála a povozila se na polohovací posteli nás navštívil pan doktor Čierný a ještě nám upřesnil co nás čeká.Večer jsme dostali tabletku na spaní a vymámili ze sestřičky ,která půjde na sál ráno první ( Bylo mi přiděleno čísellko 1) , nebot vtípky pana doktora ,že jedna půjde první a druhá asi druhá naši zvědavost moc neukojili
Den druhý -Den "D" :
áno nás budili poměrně brzo (přesně si už nepamatuji) následovala klasika teplota ,sprcha navléknutí sexy nemocničních punčošek v mém případě dokonce jedné růžové a jedné bílé, napíchnutí kanyly a dřív než jsem se rozkoukala už mě vezly na sál. Cesta byla krátká ,no proběhl mi život před očima ,v duchu jsem se stihla rozloučit s manželem i s prckem a samozřejmě, jako správný hypochondr nečekala nic jiného ,než jasnou smrt na operačním stole
Umění přítomných ovšem předčilo mé očekávání a já se probudila živá a zoperovaná. Ještě na sále jsem se sháněla po něčem proti bolesti ,což mi bylo přislíbeno na jipu. Jelikož jsem bolestínek ještě na jipce sem si pobrblala napůl rozespaná jak to bolí a dozvěděla se ,že mi bude lépe jakmlie dokape kapačka. Což se záhy potvrdilo a bylo mi fajn.Kolem poledne jsem zavolala manželovi,který už obvolával oddělení zda žiju a pak vstala s pomocí sestřičky a dvěma "kabalkama" od drénů si došla na záchod ,umýt se vyčistit si zuby. Kolem 4 té hodiny už mi bylo absolutně skvěle,až na bolest zad z ležení a nepříjemné napojené káble a pytlíky z drenů jsem se cítila skvěle.Abych nezapoměla na jip došel i pan doktor Čierny, zkontroloval mě a popovídal co a jak při operaci bylo. Po noci ,kterou jsem spíše probděla kvůli neustálému měření tlaku a pípání všech těch přístrojů okolo jsem byla převezena no normální pokoj.
Den třetí : Na pokoji jsem se po chvíli dočkala i své spolubydlící značně překvapené,že obě stále žijeme jsme si povykládali zážitky ze sálu i z Jipky a samozřejmě zdrbli všechny ostatní pacoše,kteří tak samozřejmě chrápali a prděli atd
Pokud se nemýlím na oběd jsme dostali čistý dietní vývar a odpoledne už značně čilé střídavě posedávali na balkoně a polehavali v postelích,či pospávali s kapačkou. K večeři byla ředěná přesnídávka a jako dezert jsme si objednali na 21:00 prášek na spaní , k němuž byla i injekce léku na ředění krve do pupků ,kterou jsem si následně píchala i doma. Taktéž nám pan doktor vytáhl drény,bylo to raz dva a skoro nic jsem necítila. Po sprše jsem se již bez kabelek z drénu hodila místo košile do svého pyžámka a po zmíněné medikaci šla spát.
Den čtvrtý : Jedeme na výlet! Jelikož bylo v nemocnici pokažené nějaké spec. rentgenové zařízení vyjeli jsme sanitkou do Hodonína už vymoděné v civilu zrentgenovat průchodnost žalůdku.Kontrastní látka mi sice zvedala žalůdek,ale rentgen dopadl o.k. a mohli jsme jet zpět do Břeclavy.Na snídani jsme dostali actimel a 2 fruka, na oběd byl opět dietní vývar. Při odpolední návštěvě pana doktora jsme se dozvěděli,že kdo byl na stolici ,nebo to dnes zvládne může jít zítra domů. S klidem v duši můžu říct ,že jsem poprvé v životě záviděla i ho**o spolupacientce
Ale na konec jsem si došla také a večer po injekci na ředění krve a prášku na spaní se uložila ke svému poslednímu spánku v nemocnici.
Den pátý :
Sprcha ranní vizitka a propuštění.Po obdržení zprávy jsem si vyzvedla léky v lékarně (inj. na ředění krve a tabletky Helicid na žal. štávy),rozloučila se spolupacentkou pobalila svých 5 švestek a plna očekávání odjela domů ...)
_________________
Baypass 19.8.2014 Břeclav při 148 KG
Přihlásit se
Registrovat
BandingKlub.cz
FAQ
Hledat
