Přeji pěkný den všem, ráda bych Vám napsala momentální příběh, který je pro mě a mého partnera velmi silný a děje se nyní v našem životě. Začnu od začátku, či zprostředka. Po bandu v r. 2006 a pro neustálé zvracení odstraněna 2012. Nyní jsem čekatelka na tubu a čekám již půl roku, protože chci jít k odborníkovi. Mezitím mě partner požádal, zda bych mu nevážila a nepřipravovala jídlo jako sobě (snažím se pomalinku hubnout sama, daří se sice málo, ale přece) No jo mužský, hned nastartoval a během 3 a půl měsíce 18 kg. dole. Já 3kg. A teprve nyní začíná náš hororový příběh. 7.11.014 tmavá stolice, od obv. lékařky přes chirurgii na gastro a následně urychlená hospitalizace v jednom dni a pobyt 4 dny na JIP s obřím vředem na žaludku ( byl velký strach, že mu praskne). Podotýkám, že naprosto žádné průvodní jevy, bolesti, nechutenství ....nic. Samozřejmě po převedení na normální lůžkové odd chirurgie, kdy byl žaludek přeléčen a uklidněn, byl odebrán vzorek na histologii pro případné vyloučení dalšího onemocnění. 13.11. v 10:40 hod. padlo to slovo - karcinom žaludku ! V ten moment se nám zastavil život, přestalo bít srdce... honem jsem vlítla do auta a jela co to dalo,abychom byli spolu. Partner byl zesláblý, vyčerpaný...naprosto neschopný zmobilizovat síly přijmout tento fakt. O sobě v tuto chvíli raději nehovořím, protože partner je můj život, který jsem si vysloužila ve dvou špatných vztazích. Jsme spolu 12 let a naše soužití je jedna krásná zahrada...Nikdy jsem nezažila takové souznění těla i duše. Tolik citu a empatie u muže. Jeho ochota se vždy a za jakýchkoliv okolností se o mě postarat. Byla jsem od r. 2001 - 2005 velmi nemocná s páteří, občas třeba i tři měsíce nepohyblivá, byť jen pro osobní hygienu. Vždy se o mě chtěl postarat sám, bral si mě z nemocnice, hned jak to bylo možné domů a staral se o mě se vším všudy, lépe než ošetřovatelka. Tolik lásky a něhy si nikdo nedovede představit. O to větší rána to je pro nás oba. Dneska jsme( již nepíšu, byl, ale byli, jelikož od 13.11. nejsme já a on, ale MY. ) byli na CT, pro určení jaký rozsah má karcinom. Zda jsou metastázy. Ještě je naděje, že nebudou metastázy, což se dozvíme zítra kolem 13 hodiny, kdy máme schůzku s primářem . Vyprosila jsem pro Ladinka od pátku propuštění z nemocnice, abychom mohli být spolu a netrápit se každý zvlášť. Máme takto více síly a daří se nám i odpočívat. SO a Ne jsme si udělali nádhernou plnou lásky milování a povídání si. Neutěšujeme se nedáváme si plané naděje, ale víme, že se o mě může můj partner opřít kdykoliv, že jej udržím a pomohu mu. Víme , že jej čeká absolutní resekce žaludku, pokud nebudou metastázy, pokud ano a bude se dát operovat, také i jiné orgány. Tak a co nyní.... Mám jít na operaci? Mám se oslabit tímto úkonem? Já osobně si myslím že ne... Jen mi vrtá myšlenka...čekám již tolik let, má váha mě nesmírně zatěžuje...ale co když je to varování? Že bych třeba měla problémy a pod....bojím se, že bych nemusela být pak dostatečně silná na náš boj. Mám jít vůbec na gastro operaci, když vidím nyní, že stačí jeden mrk oka a je vše jinak....? Život , jakékoliv plány neplatí, je vše obráceno vzhůru nohama... Je paradox, když jsem byla na gastru , kvůli opce, že mi partner říkal, no Ty jsi tedy šílená, takové hrozné vyšetření (z jeho pohledu) a Ty jdeš na něj dobrovolně a neuplynulo mnoho času a během 14 dnů byl na gastru 3x. Zajímají mě celkem názory a pohled jakoby odjinud. Vím , že jsem nyní ovlivněna naší situací a největší paradox je to,že se jedná o žaludek... Vím , že sdělená žalost je poloviční žal...proto jsem si dovolila...svěřit se...
_________________ Peťkavdova,60let,164cm,3děti,3vnoučátka DO r.2004 65kg bandáž r.2006 115kg zrušení r.2012 r.2016 12.1. Doc. Holéczy Sleeve resekce 113 kgK lepšímu životu stačí občas mozek a dobrá vůle
|